Hdyž sem já šel včera ráno

  1. Hdyž sem já šel včera ráno za svítání do lesa,
    co já sem tám chudák vidíl - smilujte se nebesa.
    Ležíli dvá proti sobě, ňák divně tám ležíli,
    já sem myslíl, že je dochtor, že jí kouká na žíly.
  2. Mňe to bulo tuze líto, že jí pomačká šaty, 
    ha von sobě na kolenou vozelení kahloty.
    Skovál sem se pod stromeček, čekál sem co bure dál, 
    míl sem strachu plnyj pytel, haby von jí neuhnal.
  3. Hdyž ty čáry nepřestály, tak sem na ně zatupal,
    von vyskočil karak Hadam, to sem, pane, hutíkal.
    Blázne hloupyj, nerozumnyj, hdo chce ftáčky chytati, 
    nesmí tupát, muší na ně polehoučku čekati.