• 5. duben 1889, Rychnov nad Kněžnou
• 12. duben 1972
• historik, profesor (Domažlice, Praha)

Po gymnaziálních studiích v Mladé Boleslavi a Praze (1908) absolvoval studia historie na FF Univerzity Karlovy a ve Freiburgu i. Breisgau. Studia ukončil roku 1912 doktorátem filozofie. V letech 1914-1917 působil jako asistent v knihovně Národního muzea, 1915-31 jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu. Roku 1922 se habilitoval na Husově teologické fakultě. Řádným profesorem se stal v roce 1931. Na Husově teologické fakultě působil až do svého penzionování. Vědecký zájem soustředil k dějinám husitství a Jednoty bratrské. Ač vyrostl v katolickém prostředí, tak roku 1919 z církve vystoupil a stal se členem Českobratrské církve evangelické. Ve svém díle zastával ideály svobodného protestantismu a navazoval na výklad českých dějin F. Palackého a T. G. Masaryka. Střetl se ostře s J. Pekařem, proti němuž hájil význam husitství, které chápal jako vrchol starších českých dějin a období mravního přesahu národa. Hlavní husitologické syntetické práce jsou Čechy v době Husově (1947) a Husitská revoluce 1-2 (1965-1966). Mnohokrát navštívil Domažlice, kde studoval materiály v městském archivu. Do oblasti jeho zájmu patřila osobnost domažlického rodáka Jana Roha.

Zdroj: www.mekbn.cz