FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

"V práci a vědění, je naše spasení." Heslo, které přijala za své propagátorka Chodska Hančí Kozinová

23. červen 2023

* 26. června 1895, Újezd

† 7. června 1982, Plzeň

Anna Pelnářová se narodila v Újezdě v roce 1895. 26. června si připomínáme 128 let od narození této významné osobnosti Chodska. Propojení s naším regionem, význam pro něj a láska k Chodsku je pro ni typická. Do paměti mnoha se zapsala jako propagátorka Chodska. Byla sestřenicí mrákovských učitelek sester Bílkových, ale většina lidí si při vyslovení jejího jména, tedy Hančí Kozinová, dá do souvislosti událost z 2. května 1923, kdy se jí dostalo té cti uvítat v Domažlicích prvního prezidenta samostatného Československa T. G. Masaryka. Zasklená fotografie z této významné události je do dneška ve vlastnictví potomků.

V roce 1938 se organizačně podílela na protestu proti záboru Chodska, byla s poselstvem na Pražském hradě. V květnu 1939 pronesla v rádiu z Prahy výzvu k návštěvě Vavřinecké poutě. V rozhlase vystoupila ještě několikrát, při jednom z proslovů ji zachytil i List paní a dívek, což byl prvorepublikový a protektorátní časopis pro ženy, který vydávalo nakladatelství Rodina a jehož vydávání bylo přerušeno v roce 1942 nacisty.

V padesátých letech dvacátého století přišli Kozinovi o svůj statek, louky, pole i dobytek. To se stalo součástí JZD, což rodina špatně nesla. Anna Kozinováná šla tedy pracovat jako kuchařka do nemocnice.

Spojitost je zde i s asi nejvýznamnější osobností Chodska, Janem Sladkým Kozinou. Přestože byla po sňatku Kozinová, narozena byla Pelnářová. Příbuzenské pouto s vůdcem chodského povstání bylo tedy přes jeho ženu Dorotu Kozinovou, rozenou Pelnářovou.

Anna Pelnářová zemřela 7. června 1982 a patnáctého června byla pohřbena na domažlickém hřbitově.

„Babička se narodila v Újezdě, v domě, kde se po chalupě říkalo ´U Špačků´. Měla dvě sestry a bratra. Ve čtyřiadvaceti letech se provdala za dědečka, Tomáše Kozinu a přestěhovala se do Stráže. Měli dva syny. Mého otce, Václava Kozinu a jeho mladšího bratra Matěje Kozinu. Jako vnoučata jsme babičku milovali. Já, moje sestra Blanka, bratr Václav a sestřenice Vlasta vzpomínáme, když jsme seděli u kachlových kamen a babička nám četla pohádky. Byla velmi pracovitá, sečtělá a nebála se žádné výzvy. Její srdce patřilo Chodsku, to bylo poznat i na statku, kde žili. Okna, dveře i vrata zdobily chodské ornamenty, které sama tvořila, na stodole do ulice vymalovala nápis v chodském duchu ´V práci a vědění, je naše spasení´. Tohoto motta se držela. Ráda četla díla soudobých autorů a svoje dojmy jim následně posílala. I proto ji poctili návštěvou významné osobnosti, jako například František Kožík. Psala i různé recenze do novin a časopisů. I o ní samotné se psalo, což nám vždy ukazovala, včetně fotografie v chodském kroji na titulní straně časopisu,“ zavzpomínala na babičku Květoslava Kabourková.

 

LK

 

Použité fotografie:

Archiv rodiny, http://tg-masaryk.cz/Domažlický dějepis

Poděkování Jaroslavě Kozinové ze Starého Klíčova.