V dolní části návsi v Klenčí pod Čerchovem stojí budova, v níž bývala pošta - jedna z nejstarších a nejdůležitějších v Čechách. Poštovní mapa z konce 17. stoleté ji uvádí pod číslem 38 z celkového počtu 47 jako „stanici na hranicích pro další spojení do Řezna“ (Regensburg). Její historie sahá patrně až do roku 1546. Jsou zprávy o pravidelném spojení té doby z Řezna přes Lesní Mnichov (dnešní Waldmünchen) do Čech - přes Klenčí, Horšovský Týn, Stod, Plzeň, Rokycany, Cerhovice, Zdice, Hořelice do Prahy. Již v roce 1622 se tato poštovní cesta nazývá „starou“ a Klenčí skrze ní nabylo na důležitosti a jmění. První zmínka o klenečském poštmistru je z roku 1612. Byl jím Linhart Haas a byl také výběrčím cla. Posledními majiteli dědičné pošty klenečské byli Šafránkové. První z nich, rodák z Prahy, byl na klenečské poště administrátorem, oženil se s dcerou majitelky a r. 1805 převzal poštu. Budova staré pošty je také pamětníkem významných návštěv, zejména z dob napoleonských válek, kdy Klenčím ustavičně táhla vojska přátelská i nepřátelská. Roku 1799 tu nocoval slavný ruský generál Suvorov, což připomíná pamětní deska na budově s textem „Zde bydlel ruský generalissimus A. V. SUVOROV 14.12.1799 při návratu z Itálie" a totéž v azbuce. Roku 1815 na poště obědval car Alexandr. Klenečská pošta vlastnila v té době i dva ochranné listy z r. 1805, které na žádost poštmistra Šafránka vydalo francouzské vyslanectví ve Vídni. Dnes jsou majetkem Poštovního muzea v Praze. S výstavbou železničních tratí začal význam pošt v dosavadní době upadat. Roku 1910 byl zahájen provoz na trati Domažlice – Tachov a význam staré pošty v Klenčí vzal za své. Roku 1921 byl poštovní úřad zestátněn a po nějakém čase opustil i budovu dědičné pošty nadobro.

• Domy
• Klenčí pod Čerchovem