Chodsko.net
Měšťanský dům čp. 109 je nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Tereziánská kasárna jsou nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Měšťanský dům čp. 70 je nemovitou kulturní památkou města Domažlice.
Řadové měšťanské domy na náměstí Republiky a v přilehlých ulicích vytvářejí svérázný malebný kolorit, tolik typický pro Horšovský Týn. Původně gotické domy byly totiž v 18. století v průčelí zdobeny převážně volutovými štíty se štukovou ornamentikou, pěknou ukázkou lidového baroka.Měšťanský dům čp. 2 je nemovitou kulturní památkou města Horšovský Týn.
Mimo domů na náměstí zůstaly zachovány historické domy také v bočních ulicích. Nejzachovaleji působí domy v ulici Prokopa Holého, 5. května a v Lobkovicově a Jelení ulici.
Mimo domů na náměstí zůstaly zachovány historické domy také v bočních ulicích. Nejzachovaleji působí domy v ulici Prokopa Holého, 5. května a v Lobkovicově a Jelení ulici.
Mimo domů na náměstí zůstaly zachovány historické domy také v bočních ulicích. Nejzachovaleji působí domy v ulici Prokopa Holého, 5. května a v Lobkovicově a Jelení ulici.
Mimo domů na náměstí zůstaly zachovány historické domy také v bočních ulicích. Nejzachovaleji působí domy v ulici Prokopa Holého, 5. května a v Lobkovicově a Jelení ulici.
Měšťanský dům čp. 90 je nemovitou kulturní památkou města Horšovský Týn.
Měšťanský dům čp. 18 je nemovitou kulturní památkou města Horšovský Týn.
Měšťanský dům čp. 87 je nemovitou kulturní památkou města Horšovský Týn.
Nedaleko od Zámečku, při hlavní komunikaci, stojí čp. 89. Mohutný přízemní dům s roubenými stěnami v kožichu pochází z konce 18. století a náleží mezi významné ukázky staré zástavby města.
Kdyňská přádelna je nemovitou kulturní památkou města Kdyně. V roce 1678 založili Lamingenové ve Kdyni textilní manufakturu, prokazatelně nejstarší v Čechách. Roku 1769 prodali Stadionové manufakturu vídeňskému obchodníkovi a bankéři Jakubu Matyáši Schmidtovi, který ji rozšířil a začal v ní vyrábět vlněné látky. Brzy poté pracovalo v manufaktuře už 200 lidí a dalších 1.400 domácích tkalců po kraji. V roce 1825 zaměstnávala přádelna na 500 lidí a přes 6.400 domácích tkalců. Roku 1853 je pokládána za největší továrnu na Plzeňsku.Rozvoj přádelny přinesl růst celé obci.Kdyňská přádelna je nemovitou kulturní památkou města Kdyně. V roce 1678 založili Lamingenové ve Kdyni textilní manufakturu, prokazatelně nejstarší v Čechách. Roku 1769 prodali Stadionové manufakturu vídeňskému obchodníkovi a bankéři Jakubu Matyáši Schmidtovi, který ji rozšířil a začal v ní vyrábět vlněné látky. Brzy poté pracovalo v manufaktuře už 200 lidí a dalších 1.400 domácích tkalců po kraji. V roce 1825 zaměstnávala přádelna na 500 lidí a přes 6.400 domácích tkalců. Roku 1853 je pokládána za největší továrnu na Plzeňsku.Rozvoj přádelny přinesl růst celé obci.
V blízkosti fary stojí budova tzv. zámečku. Objekt byl postaven v prostoru středověkého dvora. Po majitelích rýzmberského panství se zde od 2. poloviny 17. století střídali různí vrchnostenští úředníci a statkáři. Za Slavíků, který objekt zakoupili v r. 1796, je prvně nazýván „zámečkem". Jeho podobu zachytil německý spisovatel a malíř Moritz von Schwind, který zde pobýval na počátku 20. století. V 80. letech 19. století zámeček vyhořel, ale byl znovu opraven. Čeněk Rendl, který jej zakoupil v r. 1903, přebudoval objekt na penzion, v němž trávili sezonní dovolenou čeští malíři a literáti. Dnes je v zámečku pohostinství, které pro jeho osobitou atmosféru vyhledávají především místní štamgasti.
Měšťanský dům čp. 127 je nemovitou kulturní památkou městyse Klenčí pod Čerchovem.
V dolní části návsi v Klenčí pod Čerchovem stojí budova, v níž bývala pošta - jedna z nejstarších a nejdůležitějších v Čechách. Poštovní mapa z konce 17. stoleté ji uvádí pod číslem 38 z celkového počtu 47 jako „stanici na hranicích pro další spojení do Řezna“ (Regensburg). Její historie sahá patrně až do roku 1546. Jsou zprávy o pravidelném spojení té doby z Řezna přes Lesní Mnichov (dnešní Waldmünchen) do Čech - přes Klenčí, Horšovský Týn, Stod, Plzeň, Rokycany, Cerhovice, Zdice, Hořelice do Prahy. Již v roce 1622 se tato poštovní cesta nazývá „starou“ a Klenčí skrze ní nabylo na důležitosti a jmění. První zmínka o klenečském poštmistru je z roku 1612. Byl jím Linhart Haas a byl také výběrčím cla. Posledními majiteli dědičné pošty klenečské byli Šafránkové. První z nich, rodák z Prahy, byl na klenečské poště administrátorem, oženil se s dcerou majitelky a r. 1805 převzal poštu. Budova staré pošty je také pamětníkem významných návštěv, zejména z dob napoleonských válek, kdy Klenčím ustavičně táhla vojska přátelská i nepřátelská. Roku 1799 tu nocoval slavný ruský generál Suvorov, což připomíná pamětní deska na budově s textem „Zde bydlel ruský generalissimus A. V. SUVOROV 14.12.1799 při návratu z Itálie" a totéž v azbuce. Roku 1815 na poště obědval car Alexandr. Klenečská pošta vlastnila v té době i dva ochranné listy z r. 1805, které na žádost poštmistra Šafránka vydalo francouzské vyslanectví ve Vídni. Dnes jsou majetkem Poštovního muzea v Praze. S výstavbou železničních tratí začal význam pošt v dosavadní době upadat. Roku 1910 byl zahájen provoz na trati Domažlice – Tachov a význam staré pošty v Klenčí vzal za své. Roku 1921 byl poštovní úřad zestátněn a po nějakém čase opustil i budovu dědičné pošty nadobro.
Měšťanský dům. Z toho jen hmota objektu a uliční průčelí jsou nemovitou kulturní památkou.
Rodinný dům. Z toho jen hmota objektu a uliční průčelí jsou nemovitou kulturní památkou.
