Chodsko.net
Pamětní deska Ludvíka Čejky, umučeného člena protifašistického odboje, se nachází v interiéru budovy pošty.
V druhé polovině 19. století Josef Konop a Marie Hrušková emigrovali do Ameriky. Jejich vnuk Matthew byl během druhé světové války členem 2. pěší divize, která v rámci osvobozovacích operací procházela Domažlickem. Protože Matt uměl česky, byl vybrán jako spojka mezi českou a americkoou stranou. Na Chodsku ho tak dohnala minulost jeho předků, díky níž našel sám sebe. Symbolický návrat potomka původních obyvatel vyvolal nadšení u místních lidí. Historická fotografie dokonce zachytila, jak ho nesou na ramenou po náměstí. Dotyk na helmu Konopa na pamětní desce prý přinese štěstí.
Pamětní deska s plastikou na domě s č. p. 93 Hradské ulice v Domažlicích s textem: "Zde se narodil, žil a zemřel Max Duffek, jenž se zasloužil o Chodsko a rodné město 1856 - 1926". Max Duffek se narodil v prosinci 1856 v Domažlicích v zámožné měšťanské rodině. Obecnou školu a nižší reálku navštěvoval v rodném městě, vyšší reálku pak v Plzni. Po krátké službě v otcově podniku se stal majitelem hotelu, který s úspěchem vedl až do roku 1889. V té době z rodinných důvodů zvolil pobyt v České Kubici. Velký význam v jeho životě měl rok 1891, kdy se svojí rodinou byl v Praze. Nabídl své služby výboru připravované průmyslové výstavy a později i výboru národopisné výstavy. V obou případech se osvědčil. V té době si ho všiml ÚV KČT a navrhl mu, aby se stal členem klubu. Nabídku přijal a v roce 1893 byl spoluzakladatelem a dlouholetým jednatelem turistického odboru v Domažlicích. Zakrátko patřil odbor k předním odborům KČT. Když pražští turisté podnikli v roce 1893 výlet na Chodsko, utužilo se přátelství obětavých chodských turistů zejména s profesorem Dr. Kurzem a státním radou architektem V. Pasovským. Tehdy při výletu na Čerchov vznikla myšlenka zřídit na vrcholu dřevěnou rozhlednu. Přičiněním domažlického odboru a zejména M. Duffka se tato myšlenka 15.července 1894 uskutečnila . Později 13. června 1897 vznikla chata podle darovaných plánů architektem V. Pasovským. Z vděčnosti byla nazvána „Pasovského Chýší“. Domažlický odbor realizoval i zděnou rozhlednu a to 16. července 1905, kterou nazval „Kurzovou věží“. Při všech těchto akcí se projevovala obětavost, vytrvalost a strhující působení jednatele odboru M. Duffka. Nebyl to jenom odbor KČT, který to učinil a ve kterém M. Duffek pracoval. Podobnou úlohu sehrál i v Sokole, hasičském sboru, městské a obecní radě, Měšťanské besedě a v řadě dalších institucí a spolcích. Tento neúnavný pracovník zemřel 3. dubna 1926. Svědectvím jeho obliby a uznáním obrovské práce, kterou vykonal, je pamětní deska na jeho rodném domě, kterou pořídila a jejího odhalení se zúčastnila řada spolků, ve kterých úspěšně Max Duffek působil.
Pamětní deska na budově domažlické radnice s nápisem: "Na věčnou paměť osvobození města Domažlice a celého Chodského kraje slavnou Americkou armádou 5.V.1945. For the eternal memory of the liberation of the town od Domažlice and of all the country Chodsko by the glorious American army".
Pamětní deska na domažlické faře, která stojí na náměstí Míru nedaleko kostela Narození Panny Marie s textem: "V tomto domě žil a pracoval od roku 1928 do roku 1949 domažlický arciděkan, profesor, přítel studentů a chudých, zasloužilý člen městského zastupitelstva P. Václav Antony, za komunistické diktatury jedenáct roků vězněn pro své přesvědčení a demokratické smýšlení".
Pamětní deska Petru Fastrovi, jednomu z vůdců českého povstání v roce 1848.
Na "Husově domě" - českobratrské evangelické a husitské modlitebně byl brzo po válce (1946) odhalen prostý památník členů sboru, popravených účastníků odboje - Jana Procházky, JUDr. Antonína Žlábka a Ladislava Vojtěcha
Pamětní deska na budově v Domažlicích s textem: "V této budově odpovídal v letech 1891 - 1893 voličstvu Prof. Dr. T. G. Masaryk jako poslanec poprvé vyslaný do Říšské rady ve Vídni, zahajuje tak svoji politickou činnost vyvrcholenou roku 1918 osvobozením samostatnosti jeho v republice Československé pro věčnou paměť. (původní text obnoven 1991)".
Pamětní deska J. Novému, V. Sedlákovi, O. Stodolovi, V. Svačinovi a J. Váchalovi popraveného zemřelým za 2. sv. války.
Pamětní deska Václavu Waldehegerovi, jedné z prvních obětí nacistické okupace.
U kostela U Svatých je malá kaplička Panny Marie Bolestné (zasazena v hradbě).
Budova pivovaru zhruba z roku 1720 je památkově chráněna. Tradice vaření piva ve městě Domažlice sahá až do roku 1341, tzn. že domažlický pivovar je jedním z nejstarších ve střední Evropě. O výrobě piva v Domažlicích existuje první písemná zmínka z roku 1341, i když je zřejmé, že pivo se zde vařilo již dříve, neboť daná listina pouze vykazuje sladovníky z města na předměstí. V 16. století se v písemných zprávách jmenovitě uvádí již pět pivovarů. Pivovar byl v průběhu věků přestavován - firma Novák a Jahn dokončila v roce 1892 varnu a o čtyři roky později i sladovnu. Po přelomu 19. a 20. století pivovar provází rozmach a s tím spojená další výstavba sklepa, kotelna. K útlumu dochází během první světové války, kdy je pivovar přechodně uzavřen (1.6. - 3.10. 1917). V roce 1919 je zapsán jako Obecní pivovar v Domažlicích a výroba se rozbíhá jen pomalu. Roku 1936 se název mění na Pivovar města Domažlic. V poválečných letech jsou v pivovaru prováděny rozsáhlé opravy a modernizace, jež se stávají vůbec nejnákladnější investicí v jeho historii. Po znárodnění je pivovar včleněn do podniku Západočeské pivovary a další částečná obnova přichází až koncem 60. let. V 80. letech minulého století se stává součástí podniku Plzeňské pivovary s.p. V roce 1994 přechází pivovar pod Plzeňský Prazdroj a.s., sdružující tehdy pivovary Prazdroj, Gambrinus, Karlovy Vary, Domažlice a sladovnu v Plzni. Toho roku bylo vystaveno 157 000 hl piva a hlavním produktem zůstával Purkmistr 12°. O dva roky později ale společnost pivovar uzavírá a originální značky domažlického piva - Rychtář, Radní, Purkmistr, Písař zanikají. V srpnu 2015 byl slavnostně otevřen zrekonstruovaný Hvozd domažlického pivovaru, ve kterém vzniklo nové Kulturní centrum - Pivovar Domažlice. Jde o první etapu rozsáhlé rekonstrukce pivovaru, která byla finančně podpořena Evropskou unií. Kulturní centrum nabízí prostřednictvím své expozice celou řadu zajímavostí a informací o pivovarnictví na Domažlicku. To vše navíc v netradičně řešených prostorách s prosklenými lávkami.
Moderní Aquacentrum o rozloze 1200 m2 se rozkládá ve dvoupodlažní budově s přístupem z ulice Palackého v Domažlicích. V patře najdete 25 m plavecký bazén, ve vedlejších prostorách pak Wellness bazén s vyhřívaným tobogánem a oddělený relaxační se dvěma vířivkami a masážními tryskami. Dětský bazén je ve stejném podlaží. U recepce Aquacentra je připravena restaurace s kuchyní. Bezbarierový vstup.
Pomník Jindřicha Jindřicha stojí před stejnojmenným muzeem.
Pomník obětem nacismu v Domažlicích byl na nevelkém Chodském náměstí odhalen v roce 1948 při třetím výročí osvobození americkou armádou. Otakarem Švecem byla pro památník vytvořena bronzová socha. Stojí mezi čtyřmi lipami v místě, kde stávaly ve středověku až do zhoubného požáru roku 1592 dva měšťanské domy.
Pomníček, vytvořený mistrně sochařem Aloisem Langenbergerem (1898-1962), je věnován památce zakladatele domažlického parku se dvěma rybníčky, zasloužilého starosty Petra Hany (1836-1908). Petr Hana byl skutečný mecenáš, bojovník za vše dobré a moudrý "otec Domažlic", ačkoliv nemoci, zejména v pozdějším věku, silně brzdily jeho ušlechtilé snahy.
Pomník svobody odhalený 17.srpna 1924 na náměstíčku pod Dolejší branou v Domažlicích připomíná místní občany, padlé v 1. světové válce. Jde o jedno z nejzdařilejších děl národního sochaře Otakara Švece (1892 - 1955). Je zároveň památkou na Rumburskou vzporu, jejíž všichni vůdcové měli vztah k Domažlicím a Chodsku. Její hlavní vůdce - Stanko Vodička (1895 - 1918) se léčil v trhanovském lazaretu a v Domažlicích navštěvoval svou životní lásku, dceru zahradníka Marušku Růžkovou. V místním týdeníku Posel od Čerchova otiskoval své básně. Pomník je sousoším ze světlého hořického pískovce a byl svým tvůrcem pečlivě opraven před poválečným znovuodhalením v květnu roku 1946, za účasti Švecova domažlického přítele Václava Amorta.
Uprostřed náměstí, přímo proti kostelu byla postavena radnice. V renesanční podobě poznamenané pozdním barokem, s pěkným gotickým portálem a po přestavbách v důsledku ničivých požárů, se dochovala do r. 1891. Pak byla zbořena, aby uvolnila místo dnešní moderní novorenesanční budově s věžičkou, dostavěné roku 1893.
Rodný dům Karla Procházky, člena Ševčíkova-Lhotského kvarteta a profesora konservatoře hudby v Praze.
Rodný dům Petra Fastra, jednoho z vůdců českého povstání v roce 1848.
